Ve dnech 9. - 10. června 1998 se uskuteční na LF UK v Hradci Králové celostátní vědecká konference s mezinárodní účastí na téma Environmentální zdraví. Konferenci pořádá katedra hygieny a preventivního lékařství LF UK v Hradci Králové při příležitosti 650. výročí založení Univerzity Karlovy. Cíl konference, její myšlenková struktura a orientace jsou odrazem současného celosvětového úsilí o trvale udržitelný život a vývoj zdravého člověka ve zdravém životním prostředí. Na konferenci budou referovat např. D. Kvasničková (Ekogymnazium Praha), prof. B. Moldan, prof. E. Kohák (UK), hlavní hygienik MZd ČR J. Vytlačil aj. Veškeré informace o programu konference, závaznou přihlášku k účasti a závaznou objednávku na ubytování lze získat na níže uvedeném kontaktu. Konečným termínem pro podání přihlášek je 7. květen 1998.
Prezident SRN Roman Herzog patří nejen ke zkušeným, ale i k mimořádně vzdělaným politikům. Nejvyšší úřad republiky ho nevzdálil od problémů země, kterou reprezentuje. V mnoha veřejných, mnohdy drsně kritických vystoupeních se vyjadřuje k nejpalčivějším problémům dnešního Německa a činí tak bez ohledu na útlocit politiků, politických stran i celého národa. Politici "prskají", národ spíše tleská. Dne 5. 11. 1997, pouhý týden před začátkem čtvrt století nevídaných masových a v úhrnu úspěšných studentských stávek a demonstrací proti drastickému krácení výdajů na vysoké školství, vystoupil Herzog na pozvání tří berlínských univerzit s hutnými tezemi k reformě německého školství. Je patrné, že se Roman Herzog nechal poněkud okouzlit praxí elitní části amerických škol, kterou se snad až přílišným reformním optimismem pokusil sladit se sociální citlivostí středoevropského typu. Německo zatím ještě diskutuje strukturální charakteristiky a cesty řešení své školské a univerzitní krize (Hochschulrahmengesetz) a zřejmě se chystá projít i řadou omylů, které si české školství již vyzkoušelo. Předložený koncept - palčivou finanční problematiku nechal Herzog úmyslně stranou (!) - však obsahuje též mnoho zajímavých podnětů, které se záhy staly inspirací demonstrujícím universitám a snad by mohly k věcnému zamyšlení vést i českou akademickou obec.
Ve své řeči, cílící na všechny stupně německého školství, Herzog nejprve zopakoval klíčové zaklínadlo německých politiků, že totiž kultivované mozky jsou nejvýznamnějším bohatstvím Německa, země jinak chudé na suroviny. Vzdělání je klíčem k řešení problémů pracovního trhu a nezaměstnanosti. Velké nebezpečí plyne proto například z faktu, že stále méně studentů a špičkových vědců celého světa (především z Asie a Jižní Ameriky) přichází studovat a pracovat do SRN. Děti elit, dosud orientovaných na Německo, odcházejí dnes na soukromé univerzity v USA. Tento fakt by se měl pro Německo stát stejným oživujícím šokem, jakým se kdysi pro Ameriku stalo vypuštění ruského sputniku.
Herzog doporučil opustit panující školský egalitarismus a dát větší prostor studentským talentům, zároveň však neponechávat osudu nemalou skupinu školsky nenadané mládeže. V letošním roce se 15 procent patnáctiletých dětí (hlavně absolventů tzv. Hauptschulen) ukázalo být kvalifikačně neschopných nastoupit do učení. Tuto situaci nenapraví formální retuše, ale jen otevřená diskuse o obsahu učiva na všech stupních škol. Herzog ale od školství požadoval též více pozornosti pro zprostředkování hodnot a sociálních kompetencí. Pokud se mají z mládeže stát tolerantní občané, musí získat schopnost utváření vlastního názoru, kultivované samostatnosti a zodpovědnosti...
Další oddíl projevu byl zaměřen na vztah vzdělání k praxi, ve smyslu školského vytváření intelektuálních předpokladů pro praktické sebeuplatnění studentů. Herzog poukázal na skutečnost, že například velká část absolventů vysokých škol nastupuje do takových povolání, s nimiž jejich vzdělání nemá pranic společného. Řešení nevidí prezident v tom, že výuka bude ještě více zahuštěna parciální fakticitou, nýbrž že se univerzity soustředí spíše na zvládnutí klíčových obecných principů, na osvojení širokého spektra bazálních vědomostí a na rutinní užívání nových médií. Mezi inovace má patřit též povědomí o hospodářských vazbách a důsledcích té které odborné problematiky. Nové obory, stejně jako profesní šance, se rodí v hraničních oblastech tradičních nauk a nelze se omezovat pouze na přírodní vědy, techniku a hospodářství. Z praktických důvodů je nutno hledat styčné oblasti těchto věd i s humanitními obory a s uměním. Předpokladem úspěchu bude radikální zvýšení flexibility (přestárlého) učitelstva, studentů a školské každodennosti jakož i uvolnění byrokratických omezení.
Větší ohled na praktické uplatnění absolventů bude potřeba prosadit zejména na univerzitách. Studuje na nich dnes 40 procent mládeže a není tedy možné počítat s uplatněním většiny absolventů v tradičních akademických oborech. Postgraduální kariéra je jistě věcí každého studenta, moderní univerzita se však musí ve vlastním zájmu více zajímat o osudy a o typy uplatnění svých absolventů.
Třetí oddíl projevu se týkal potřebné internacionalizace studia. Nejde přitom jen o zajištění kompatibility studijních nároků, zkoušek a titulů se světovým standardem, ovlivněným Amerikou, ale také a především o intenzifikaci výuky jazyků. Prezident SRN požaduje důslednou bilingvální výuku na školách, doporučuje zavedení pravidelné půlroční výměny celých tříd do zahraničí, pro vysoké školy pak odmítá například dosavadní "provinciální" povinnost žádat o povolení psát diplomní práci v cizím jazyku nebo byrokratické překážky při uznávání zahraničních univerzitních zkoušek.
Ve čtvrté části projevu Herzog žádal větší funkční diferencovanost německého školství (nejen rozčlenění na kvalitní školy pro nadané a zbytkové ústavy pro nenadané), a to především na úrovni vysokých škol - mimo jiné s ohledem na rozrůznění kvalifikačních profilů jejich absolventů (od přípravy na vědecký výzkum přes špičkové vzdělanostní dotváření osobností až po přípravu praktiků s širokým záběrem komerčního uplatnění). Herzog se přimlouval za větší studijní prostupnost mezi univerzitami a neakademickými vysokými odbornými školami (Fachhochschulen), především však za změnu koncepce výuky na univerzitách, které by měly vzít na vědomí, že jen z malé části studentů se stanou vědci a že kariéra většiny absolventů se odehrává na praktickém poli.
Herzog navrhl strukturaci vysokoškolské výuky do modulů, umožňující těm studentům (a je jich většina), kteří neabsolvují celé studium, aby odešli do praktického života s jasně definovaným ukončeným dílčím vzděláním. Časem se na univerzitu mohou vrátit a s ohledem na aktuální potřebu pokračovat jiným vzdělávacím modulem. Místo polykání masy detailních informací je třeba věnovat více pozornosti umění učit se, vyhledávat a vyhodnocovat relevantní informace, pracovat s fakty a definovat problémy. Studijní moduly by neměly znamenat pouhé rozkouskování stávajících currikul jednotlivých oborů, ale zprostředkování širokých základních znalostí a osvojení si klíčových metod v základním studijním cyklu a následnou volitelnou prohloubenou specializaci ve vyšších cyklech nebo modulech, do nichž postoupí stejně jen část vědychtivých studentů. S ohledem na německý způsob členění studia nárokoval Herzog také odlehčení závěrečných "státnicových orgií" ve prospěch zkoušek na konci jednotlivých modulů.
V páté části Herzog horoval pro větší konkurenci ve školství a vyslovil se proti jednotnosti škol stejného typu. Je třeba více soutěživé konkurence mezi studenty, pedagogy i školami. Podnikatelská sféra umí - na rozdíl od státního sektoru - jasně diferencovat při výběru zaměstnanců mezi absolventy jednotlivých universit. A studenti by zas měli spoluovlivňovat výběr pedagogů. Široce založený "ranking" by mohl mít vliv jak na smlouvy a platy, tak na příliv státních financí do jednotlivých škol. Studenti ovšem musí mít možnost vědět, jak na tom ta která škola momentálně je. K prohloubení konkurenceschopnosti a profilace univerzit ovšem patří i zavedení přijímacích zkoušek a nastolení odbyrokratizované možnosti profilovaného výběru studentů pro určitý obor podle dominatních maturitních výsledků. Unifikace studijních podmínek zavedla německé školství do slepé uličky. Z ní je vyvede jen příklon k soutěživé konkurenci. Jen ta (spolu s uvolněním byrokraticky sešněrované akademické legislativy) také umožní, aby němečtí studenti "pendlovali" nejen mezi německými univerzitami, ale i mezi (státními i soukromými) vysokými školami celé Evropské unie.
Prezident SRN Roman Herzog uzavřel svůj projev konstatováním, že na proměnu školství nemá Německo příliš času. Musí se učinit vše pro to, aby se zkrátila doba studia a aby němečtí absolventi nevycházeli z univerzit ve vyšším věku než v ostatní Evropě či v USA. Nejde o jednu generální refomu školství, nýbrž o zavedení trvalé flexibility školského systému tak, aby se sám svobodně udržoval na výši požadavků proměňující se doby.