Poprvé mohla veřejnost spatřit Velkou aulu v dnešní podobě v roce 1948. Ta vznikla během rekonstrukce Karolina, kterou uskutečnil v letech 1945 - 1959 architekt Jaroslav Fragner. Podnět k zásadní změně oproti minulé podobě auly, tj. obrácení čela sálu, jež bylo původně při stěně do Železné ulice, inspiroval architekta objev zazděného nedotčeného gotického portálu, jímž od 14. století vstupovali do auly akademičtí hodnostáři. Tímto portálem dnes opět vychází slavnostní průvod, ať už při pravidelně konaných promocích, nebo při jiných univerzitních akcích. Velká aula Karolina se během své historické existence stala svědkem vystoupení mnoha významných osobností evropského a světového významu z oblasti politiky i z vědeckého, kulturního a společenského života. Velkým písmem do kroniky jejího života budou zapsány i dny a měsíce oslav 650. výročí založení Univerzity Karlovy, svátku těch, kteří "bez přestání lačnějí po plodech věd".
Velká aula březen 1948
Pečetní obraz Univerzity Karlovy. Na pozadí kosočtvercových polí s růžicemi je zobrazen zemský patron sv. Václav. V pravé ruce drží kopí s praporem, na němž je znamení orlice, pod ním písmeno W (Wenceslaus), v levé ruce má na rameni štít s orlicí. Vedle sv. Václava klečí Karel IV. ve zbroji, s královskou korunou na hlavě. Podává oběma rukama knížeti Václavovi složenou listinu s visutou pečetí. Po stranách postav jsou erby panovníka svaté říše římské (orlice) a krále českého (lev). Opis kolem pečetního pole vyjadřuje, že fundátor svěřuje zakládací listinu a tím celou univerzitu do ochrany patrona českého království, který se zároveň stává patronem univerzity.
Insignie Univerzity Karlovy: rektorský řetěz, žezlo, klíč od Karolina a prsten - výsostné znaky univerzity - jsou také výrazem zvláštního postavení univerzit ve společnosti.
Jedno z děl inspirovaných impozantní osobností krále Karla IV., práce Hany Čápové KAREL IV. (z výstavy téměř tří set darů českých výtvarníků k 650. výročí UK).
Udílení titulů čestných doktorů na pražské univerzitě má téměř dvě stě let dlouhou tradici. Titul čestného doktora (doctor honoris causa) udělovala univerzita se souhlasem panovníka jako vyznamenání svého druhu již od počátku 19. století. Panovnický dekret z roku 1819 přisoudil čestným univerzitním poctám významné postavení náhrady za doktorský titul získaný řádným studiem, a to pouze osobám hodným takového vyznamenání. Patřilo a patří k ustáleným univerzitním zvyklostem, že čestné doktoráty jsou udělovány významným osobnostem vědeckého, kulturního, politického a společenského života slavnostním způsobem při veřejných promocích ve Velké aule pražského Karolina. Doktorandovi je při promoci předán diplom čestného doktora vědního oboru, pěstovaného na pražské univerzitě.
První čestné doktoráty udělila pražská Karlo-Ferdinandova univerzita u příležitosti svého 500. výročí v roce 1848. Tehdy se však vyznamenaní čestní doktoři (byl mezi nimi i otec českého dějepisectví František Palacký) museli spokojit s pramálo důstojným a opožděným předáním diplomů, protože revoluční události jubilejním ceremoniím univerzity vůbec nepřály. Při rozdělení Karlo-Ferdinandovy univerzity roku 1882, nově vzniklá česká univerzita udělila čestné doktoráty hned třem vynikajícím vědcům - svému prvnímu rektorovi Václavu V. Tomkovi, zakladateli české klasickofilologické školy Janu Kvíčalovi a profesorovi geologie Janu Krejčímu. Zaznamenejme, že během 1. světové války obě pražské univerzity podaly návrh na udělení této pocty císaři Karlu VI.
Na počátku Československé republiky uděluje Karlova univerzita tituly čestných doktorů právních věd představitelům vítězných mocností, které se zasloužily o vznik samostatného státu. S nimi je prohlášen roku 1918 čestným doktorem i první československý prezident a profesor naší univerzity Tomáš G. Masaryk. Také jeho nástupci v prezidentském úřadě (a pražskému univerzitnímu absolventovi) Edvardu Benešovi se dostane této cti, a to bezprostředně po návratu z londýnského exilu v roce 1945. Stejné ocenění připraví Univerzita Karlova prezidentu Václavu Havlovi roku 1990.
V meziválečném období jsou přijati do akademické obce jako čestní doktoři významné osobnosti domácí a zahraniční kultury a vědy. Za všechny jmenujme alespoň básníky Petra Bezruče, Otokara Březinu, Jan S. Machara (1919), Antonína Sovu (1924), spisovatele Aloise Jiráska (1919), Adolfa Heyduka (1920), nakladatele Jana Laichtera (1945), výtvarné umělce Josefa V. Myslbeka (1922) a Vojtěcha Hynaise (1925). První ženou, která byla prohlášena čestnou doktorkou Univerzity Karlovy, byla spisovatelka a průkopnice akademického vzdělávání žen Eliška Krásnohorská (1922). Ani 600. výročí Univerzity Karlovy příliš nepřálo jubilejním oslavám. Část čestných doktorů a představitelů evropských univerzit se již do komunistického Československa v roce 1948 nedostavila (doktorské diplomy byly pak předány po roce 1989 představitelům jejich vlád). Po roce 1948 čestný doktorát Univerzity Karlovy ztratil mnoho na své hodnotě. Byl zpravidla udělován politickým činitelům jako téměř samozřejmá součást jejich návštěv Prahy. Přesto v této době najdeme mezi pražskými čestnými doktory slavné osobnosti, nositele Nobelovy ceny a opravdové vědecké a literární osobnosti, jakými byli např. Fréderic Joliot-Curie, Jaroslav Heyrovský, Louis Aragon a Roman Jakobson.
V letech po listopadové revoluci udělila Univerzita Karlova padesát čestných doktorátů osobnostem světové vědy a kultury. Mezi oceněnými byli mnozí, kteří přes nepřízeň totalitního režimu podporovali vědní univerzitní obory i výzkum a uchovávali kontakty mezi Univerzitou Karlovou a světovými centry vzdělanosti. V roce jubilea, kdy univerzita slaví 650. výročí svého založení, budou na ní uděleny dvě desítky čestných doktorátů.
| Rok 1990 | ||
| Václav Havel (ČSFR) | 30. 5. 1990 | doktor filozofie |
| Rafael Jeroným Kubelík (USA) | 1. 6. 1990 | doktor filozofie |
| Rudolf Firkušný (Švýcarsko) | 1. 6. 1990 | doktor filozofie |
| Jacques Delors (Francie) | 20. 9. 1990 | doktor právních věd |
| Jean - Marie Lehn (Francie) | 1. 10. 1990 | doktor chemických věd |
| H. Gordon Skilling (Kanada) | 18. 10. 1990 | doktor historických věd |
| František kardinál Tomášek (ČSFR) | 26. 11. 1990 | doktor pedagogických věd |
| Rok 1991 | ||
| Hebe Charlotte Kohlbrügge (Holandsko) | 14. 5. 1991 | doktorka teologie |
| Emil F. Smidak (Švýcarsko) | 18. 6. 1991 | doktor filozofie |
| E. M. Uhlenbeck (Holandsko) | 4. 10. 1991 | doktor filozofie |
| Dimitrij Sergejevič Lichačov (SSSR) | 18. 12. 1991 | doktor filozofie |
| Rok 1992 | ||
| Klaus Schaller (SRN) | 26. 3. 1992 | doktor pedagogiky |
| Jan Milíč Lochman (Švýcarsko) | 26. 3. 1992 | doktor teologie |
| Josef Švejcar (ČSFR) | 20. 5. 1992 | doktor medicíny |
| Bernhard Hassenstein (SRN) | 3. 6. 1992 | doktor přírodních věd |
| Heinz Bauer (SRN) | 15. 10. 1992 | doktor matematických věd |
| Paul Erdös (Maďarsko) | 15. 10. 1992 | doktor matematických věd |
| Barbara H. Partee (USA) | 25. 11. 1992 | doktor matematických věd |
| Wilhelm Ansorge (SRN) | 8. 12. 1992 | doktor lékařských věd |
| Rok 1993 | ||
| Max van der Stoel (Nizozemí) | 3. 2. 1993 | doktor právních věd |
| Werner Ogris (Rakousko) | 3. 2. 1993 | doktor právních věd |
| Otto Wichterle (ČR) | 2. 3. 1993 | doktor přírodních věd |
| Dudley Herschbach (USA) | 2. 3. 1993 | doktor přírodních věd |
| Pavel Tigrid (ČR) | 7. 4. 1993 | doktor sociálních věd |
| Joseph L. Melnick (USA) | 9. 6. 1993 | doktor lékařských věd |
| Mogens Schou (Dánsko) | 30. 9. 1993 | doktor lékařských věd |
| Rok 1994 | ||
| Ferdinand Seibt (SRN) | 18. 1. 1994 | doktor filozofických věd |
| Petr Eben (ČR) | 18. 1. 1994 | doktor pedagogických věd |
| Viktor Emanuel Frankl (Rakousko) | 7. 4. 1994 | doktor filozofických věd |
| John L. M. Trim (Velká Británie) | 7. 4. 1994 | doktor pedagogických věd |
| Sir Karl Raimund Popper (Velké Británie) | 25. 5. 1994 | doktor lékařských věd |
| Leopold Jaroslav Pospíšil (USA) | 25. 5. 1994 | doktor filozofických věd |
| Arpád Bogsch (Maďarsko) | 30. 11. 1994 | doktor právních věd |
| Harald zur Hausen (SRN) | 30. 11. 1994 | doktor lékařských věd |
| Rok 1995 | ||
| George L. Wied (USA) | 17. 2. 1995 | doktor lékařských věd |
| Eugene Garfield (USA) | 12. 5. 1995 | doktor lékařských věd |
| Naranjan S. Dhalla (Kanada) | 4. 7. 1995 | doktor lékařských věd |
| Rainer Kreissl (SRN) | 21. 9. 1995 | doktor filozofických věd |
| Shaul G. Massry (USA) | 21. 9. 1995 | doktor lékařských věd |
| Ullrich G. Trendelenburg (SRN) | 21. 9. 1995 | doktor lékařských věd |
| Richard von Weizsäcker (SRN) | 14. 12. 1995 | doktor právních věd |
| Rok 1996 | ||
| Göran Malmqvist (Švédské království) | 21. 10. 1996 | doktor filozofických věd |
| Alan Boyde (Velká Británie) | 21. 10. 1996 | doktor lékařských věd |
| Rok 1997 | ||
| Aung San Suu Kyi (Barma) | 10. 1. 1997 | doktorka právních věd |
| Hans-Georg Gadamer (SRN) | 10. 4. 1997 | doktor filozofických věd |
| Simon Wiesenthal (Rakousko) | 16. 4. 1997 | doktor právních věd |
| Ivo Babuška (USA) | 29. 5. 1997 | doktor matematicko-fyzikálních věd |
| Willem Rutger van Zwet (Nizozemí) | 29. 5. 1997 | doktor matematicko-fyzikálních věd |
| Franz Gerstenbrand (Rakouská republika) | 3. 6. 1997 | doktor lékařských věd |
| Sir Charles Randolph, Lord Quirk (Velká Británie) | 21. 10. 1997 | doktor filozofických věd |
Významná osobnost světové vědy Hans-Georg Gadamer v zaujetí nad pronášeným projevem (1997).
První český doktorand roku 1990 - Václav Havel - se podepisuje do pamětní knihy UK (vedle stojí Olga Havlová a bývalý rektor UK prof. Radim Palouš spolu s členy svého kolegia a děkany fakult.
Simon Wiesenthal přijímá gratulaci předsedy Senátu ČR Petra Pitharta, uprostřed rektor UK prof. Karel Malý (1997).
Mezi sedmi čestnými doktoráty udělenými roku 1990 nechyběl ani doktorát, předaný kardinálu Františku Tomáškovi - za prosazování lidskosti a etiky (na snímku vpravo bývalý rektor UK prof. Radim Palouš).
Wilhelm Ansorge (na snímku vlevo) při předávání čestného doktorátu Univerzity Karlovy (1992).
Do pamětní knihy UK se pod zápis významného kardiologa Naranjana S. Dhally podepsala i jeho manželka (1995).
Tato rubrika přináší dnes místo obvyklých dvou tři různé historické podoby Karolina. Vlevo je litografie z poloviny 19. století,, uprostřed je pohled na jižní stranu Karolina z počátku 20. století a vpravo podoba jižní strany Karolina z počátku roku 1998.
.