V posledním čísle minulého ročníku časopisu FORUM (12/V) vyšla příloha FORUM VĚDY poprvé. V úvodní poznámce, s titulkem NA STARTU, bylo uvedeno: "Vzhledem k tomu, že jednou ze dvou hlavních činností UK je činnost vědecká, bylo rozhodnuto rozšířit časopis o nepravidelnou přílohu FORUM VĚDY, která bude věnována nejen přehledům vědecké činnosti na UK, ale i diskusím o projektech, jež jsou na pracovištích UK řešeny, popřípadě dalším otázkám, souvisejícím s pěstováním univerzitní vědy". V premiérové příloze byly uveřejněny příspěvky devíti fakult UK o některých nejnovějších (za rok 1998) vědeckých výstupech, které na referujících pracovištích vznikly. V této příloze FORUM VĚDY se na start se svými příspěvky postavilo dalších devět pracovišť Univerzity Karlovy. Doufáme, že i do další přílohy (vyjde ve čtvrtém čísle časopisu FORUM, v listopadu 1999) nabídnou jednotlivcci i vědecké týmy Univerzity Karlovy akademické obci a dalším zájemcům nové příspěvky, jako důkaz čilé vědecké činnosti na Univerzitě Karlově.
Grant Wood: Family Doctor, 1941 (Museum of Art, Michigan, USA)
Autor sdělení: MUDr. Antonín Krajina, CSc.
Předmět sdělení: vývoj a výroba stentů na LF UK v Hradci Králové
Počátek výroby prvních a zatím jediných stentů v České republice spadá do roku 1992. Tehdy se rentgenolog MUDr. Antonín Krajina, CSc., vrátil ze stáže v Ústavu Charlese Dottera na oregonské univerzitě v USA a přinesl s sebou technologii ruční přípravy stentů (kovových drátěných výztuží zaváděných do cév nebo jiných dutin lidského těla k udržení jejich plného průsvitu). Jejich primární použití bylo pro vytvoření transjugulárních intrahepatálních portosystémových spojek (TIPS) k léčbě symptomatické portální hypertenze. Tato operace je provedena ze vpichu na krku pomocí dlouhé jehly a katétrů a za kontroly rentgenovým přístrojem. Jde o obdobu chirurgické portokavální spojky, která je však skutečnou operací v narkóze. První výkon Dr. Krajina provedl společně s doc. Petrem Hůlkem, CSc., ve Fakultní nemocnici v Hradci Králové v září 1992. Pro prvních pět nemocných byly stenty připraveny z ocelových drátů pro osteofixace a ze silonového chirurgického šicího materiálu. Vzhledem k tomu, že pletení stentu vyžadovalo čas zhruba čtyř hodin, požádali oba lékaři o pomoc tehdy vznikající firmu pro speciální výrobu zdravotnické techniky vedenou RNDr. Karlem Volencem, CSc. (Ella CS v Hradci Králové). Vzájemnou spoluprací dotovanou několika granty Ministerstva zdravotnictví došlo v řadě dalších indikací k výraznému zdokonalení stentu a k jeho registraci pro běžné použití v České republice. Byl tak vytvořen stent, jehož cena je 2 - 7krát nižší než cena stentů dovážených. Práce na zavedení metody TIPS (vzhledem k velkému ohlasu v ostatních nemocnicích) byla ohodnocena Českou hepatologickou společností Cenou prof. Hořejšího v roce 1996 a výzkumný grant byl navržen na Cenu ministra zdravotnictví za rok 1995. Konstrukce stentů byla dále rozvinuta ve spolupráci s olomouckou, pražskou a brněnskou univerzitou k jejich užívání při léčbě nemocných s konečným stádiem rakoviny jícnu, kteří již nemohou přijímat potravu. Vzniklý potažený stent je rovněž zaváděn bez operace a také jeho cena je podstatně nižší než u stentů dovážených. Pod vedením MUDr. Alexandra Ferka, CSc., za podpory grantu Ministerstva zdravotnictví byla v letech 1995 1997 vyvinuta, experimentálně vyzkoušena a uvedena do klinické praxe cévní protéza s vnitřní podporou stentem, která je zaváděna -podobně jako předchozí stenty - pomocí katétrů z vypreparované tepny v třísle k překlenutí výdutě břišní aorty. Za vývoj tohoto stentu (tzv. stentgraftu) byla kolektivu výzkumných pracovníků udělena Cena ministra zdravotnictví za rok 1998. Vedle možnosti použití stentů, potažených stentů a stentgraftů za cenu, která je v relaci k cenám v českém zdravotnictví, se výše popisovaná léčba stala dostupnou pro daleko více nemocných než například v Polsku nebo Maďarsku. Vznikl též výzkumný tým, který iniciuje další výzkum těchto dnes často vyžadovaných metod léčby.
Autor sdělení: prof. MUDr. Petr Goetz, CSc.
Předmět sdělení: mutace genu pro cystickou fibrózu v medicíně a etnogenezi
Zdroj :granty IGA MZ ČR (2899-3,3526-3), GA ČR 301/66/1606, MŠMT (Barrande 970157. OK 192-Biomed), Vědecko-technická spolupráce mezi ČR a USA (9510)
Možnosti diagnostiky geneticky podmíněných chorob a vad na molekulárně-genové úrovni přinášejí základní poznatky biologického a etiopatogenetického charakteru a mnohdy zásadním způsobem přetvářejí medicínské myšlení a podstatně ovlivňují klinické a preventivní postupy. Mění, rozšiřují a upřesňují klasifikaci a diagnostiku onemocnění (i prenatálně), poskytují prognostické údaje významné pro pacienta i z hlediska volby léčebné strategie. Kromě toho se rozšiřuje spektrum chorob, u kterých je možné presymptomatické testování jedinců odhalující genetické predispozice a umožňující aplikaci preventivních opatření. Modelem využití molekulárně genetických poznatků je cystická fibróza (CF), nejčastější dědičná porucha v naší populaci (1:3000 novorozenců). Jde o závažné, dosud kauzálně nevyléčitelné onemocnění, výrazně zkracující věk postižených. Choroba je způsobena mutacemi CFTR (cystic fibrosis transmembrane conductance regulator) na dlouhém raménku 7. chromozómu. Odborná literatura popisuje 800 různých mutací CFTR genu, řada z nich podmiňuje různé klinické formy onemocnění. Doc. MUDr. M. Macek, CSc. a MUDr. M. Macek jr. konstituovali v Ústavu biologie a lékařské genetiky 2. LF UK Centrum cystické fibrózy, které na podkladě publikovaných výsledků získalo statut referenčního centra pro ČR i mezinárodní akreditaci. Autoři analyzovali celou kódující sekvenci CFTR genu u 248 klinicky potvrzených českých pacientů a dosáhli celoevropsky výrazně nadprůměrné 96% záchytnosti všech mutací. Kromě nejčastěji se vyskytujících mutací detekovali 14 dalších, z nichž tři nebyly dosud nalezeny. Vysoká záchytnost zajišťuje velmi spolehlivou prenatální a postnatální diagnostiku typických forem CF (s chronickým sino-pulmonálním onemocněním a pankreatickou insuficiencí) a umožňuje primární a sekundární prevenci klasické CF v rodinách postižených pacientů. Molekulárně genetické studie CF, vycházející původně z medicínských potřeb, přinášejí i základní poznatky o etnogenezi evropských populací (včetně naší). Nejčastější mutace DF508 se nachází u všech evropských populací, s nejvyšší frekvencí v Dánsku a nejnižší na jihu Evropy. Molekulárně genetické studie prokazují, že je 50 tisíc let stará a vyskytovala se již u původního obyvatelstva evropského kontinentu. Je důkazem společného "proto-evropského" původu. V České republice je druhou nejčastější mutací CFTRdel21kb, která se také nachází u dalších slovanských populací (např. ve Slovinsku, na Slovensku, v Polsku, Rusku a na Ukrajině) ve srovnatelných frekvencích (2-4%). Tato mutace se vyskytuje také v rakouském Štýrsku a v Korutanech (cca 2,5%) a ve východním Německu (2%), tedy v oblastech s původním slovanským obyvatelstvem. Sedmá nejčastější mutace 2143delT je častá v Rusku (4%) a u nás (1%), potvrzuje také náš společný slovanský původ. Třetí nejčastější mutací CFTR genu je mutace G551D. Vyskytuje se ve srovnatelně vysoké frekvenci ve Velké Británii, Irsku, francouzské Bretani a Rakousku. V ostatních dosud studovaných evropských zemích je její frekvence zanedbatelná. Častý výskyt mutace G551D u postižených pacientů v České republice, Velké Británii, Irsku, Bretani a Rakousku je základem hypotézy, že tato mutace má původ v keltské populaci, a šířila se s keltskými migracemi. Na základě historicky doložených dat o keltské etnogenezi a migracích vysvětluje naše hypotéza relativně vysokou frekvenci mutace G551D v České republice, Velké Británii, Irsku a Bretani. Srovnatelný výskyt mutace DF508, společně s vyšší frekvencí mutace G551D v naší a (dolno- i horno-) rakouské populaci, ukazuje také na příbuznost těchto populací. Námi zjištěná molekulárně genetická data CFTR mutací a jejich srovnání s ostatními evropskými populacemi prokazují, že česká populace je slovanského a keltského původu.
Autor sdělení: Mgr. Michal Voců
Předmět sdělení: distribuce úloh v sítích výpočetních serverů
Zdroj: M. Voců, Distribuce úloh v sítích výpočetních serverů, grant GA UK 335/98
Během řešení grantu GA UK jsme navrhli algoritmus pro distribuci úloh v síti výpočetních serverů, které jsou propojené vysokorychlostní sítí ATM a používají pro sdílení souborů distribuovaný souborový systém AFS a pro sdílení (distribuci) úloh program LSF. Navržený algoritmus používá k nalezení nejvhodnějšího stroje pro spuštění úlohy kombinovaný index zátěže, závislý jednak na zátěži procesoru a diskových subsystémů serveru, jednak na požadavcích úlohy na výpočetní zdroje (procesorový čas, paměť a diskovou kapacitu). K odhadu požadavků úlohy používáme pravděpodobnostní model, založený na historii předchozích běhů daného programu. Pro tento algoritmus jsme navrhli a implementovali sadu externích indexů zátěže, rozšiřujících standardní indexy zátěže LSF o podrobnější informace o výkonu a zátěži serverů. Dále jsme vytvořili systém pro sledování spotřeby zdrojů běžícími úlohami. Tento systém poskytuje informace nutné pro vytvoření pravděpodobnostního modelu. Pro déle běžící úlohy a úlohy čekající ve frontách jsme navrhli a implementovali programy, zabezpečující přístup úloh k souborovému systému AFS pomocí protokolu pro obnovu platnosti lístků systému Kerberos. Námi navržené programy jsou nyní rutinně používány všemi superpočítačovými centry, účastníky projektu METACentrum.
Autor sdělení: PhDr. Břetislav Vachala, CSc.
Předmět sdělení: nové objevy českých egyptologů v Abúsíru
Zdroj: M. Verner, Discovery and Clearance of the Intact Tomb of Iufaa at Abusir. KMT - A Modern Journal of Ancient Egypt 10 (1999), č.1, s. 18-27.
Hlavním terénním pracovištěm Českého egyptologického ústavu Filozofické fakulty Univerzity Karlovy je Abúsír - významné královské pohřebiště z doby 5. dynastie (2465 - 2325 př. n. l.), které se nachází na západním břehu Nilu na okraji písečné Západní (Libyjské) pouště, asi 20 km jižně od Káhiry. Je součástí proslulého pyramidového pole. Během dlouhodobého komplexního multidisciplinárního výzkumu lokality se především podařilo odkrýt největší dochovanou nekrálovskou hrobku (typu mastaby) vezíra Ptahšepsese, pyramidový komplex významné historické osobnosti - královny Chentkaus, nedokončenou pyramidu s rozsáhlým zádušním chrámem a svatyní nože (rituálními jatkami k porážení obětních zvířat) málo známého panovníka Raneferefa a hřbitovy členů královské rodiny, vysokých úředníků, kněží a hodnostářů. V devadesátých letech byla zvláštní pozornost věnována tzv. západnímu sektoru české archeologické koncese v Abúsíru, kde byl nejprve odkryt důmyslný šachtový hrob velitele vojska a vrchního lékaře Vedžahorresneta ze 6. století př. n. l. Nálezy z hrobky poskytují důležité svědectví o této známé historické osobnosti a o bouřlivém počátku perské nadvlády v Egyptě před 2500 roky. V roce 1998 vyvrcholilo po stránce technické, bezpečnostní a finanční velice náročné odkrývání další obrovské šachtové hrobky v západním sektoru, která nebyla vyloupená! Na dně zasypané ústřední čtvercové šachty měřící 14 x 14 metrů a hluboké 21 metrů se nacházela uzavřená klenutá zdobená pohřební místnost s mohutným vápencovým sarkofágem a úplnou pohřební výbavou (např. čtyři popsané vápencové nádoby s vnitřnostmi zemřelého, soubor 408 fajánsových sošek zástupců zesnulého, obětní stolky, kamenné nádoby, keramika, amulety, magické cihly, papyrové svitky s náboženskými texty). Vlastní vápencový sarkofág obsahoval vnitřní bazaltový sarkofág a dřevěnou rakev s mumií správce paláců a kněze předčitatele Iufaa, jenž žil v končícím 6. století př. n. l. V současné době probíhá vědecké zpracování všech nálezů a nápisů a připravuje se jejich publikování. Zpráva o objevu neporušené hrobky v Abúsíru českou expedicí obletěla celý svět. Zvláštní pozornost mu věnovala četná renomovaná média, např. CNN, National Geographic Magazine a GEO. K významnému objevu přitom došlo přesně po 40 letech, která uplynula od založení pracovišť Českého egyptologického ústavu FF UK v Praze a Káhiře.
Autor sdělení: ThLic. Josef Hřebík
Předmět sdělení: narativní analýza starozákonního textu
Zdroj: ThLic. Josef Hřebík, La vita donata, persa e restituita, Sborník Katolické teologické fakulty, Karolinum, Praha 1998
Příspěvek je narativní analýzou starozákonního textu. Po stránce metodické byl zvolen přístup, který je v současné době aktuální v oblasti profánní literatury a který významnou měrou přispívá i k lepšímu pochopení některých textů biblických. Exemplárním textem je bezesporu perikopa 2 Král 4,8-37: příběh božího muže Elísy, který se zámožné ženě ze Sunemu odvděčí za její pohostinnost předpovědí narození syna; když ten potom jako malý chlapec (pravděpodobně na následky úpalu) zemře, Elísa ho na ženinu energickou intervenci vzkřísí a vrátí matce živého.
Narativní analýza vychází z přesného pozorování originálního textu - všímá si především sloves jako základních hybných prvků vyprávění, dále se zaměřuje na způsob vypravěčovy práce s kategoriemi prostoru a času, sleduje zevrubně jednotlivé úseky dějové osnovy (srovnává s jinými, obdobnými resp. protikladnými texty) a hodnotí charakter jednajících postav; přitom se postupně ozřejmuje, jakými mistry vyprávění jsou bibličtí autoři, jak například brilantně střídají narativní pasáže se scénami v přímé řeči, jak dovedou stupňovat i uvolňovat dramatické napětí či několika slovy dokonale vystihnout podstatný osobnostní rys, a tak intenzivně zapůsobit na čtenáře. Nejde ovšem jen o konstatování, že se důmyslným použitím speciálně zvolených jazykových a stylistických prostředků dosáhne určitého psychologického účinku. Cílem analýzy je zachytit teologickou dynamiku biblického vyprávění: onu skutečnost, že čtenář je vtažen do děje tak, aby se stal jeho účastníkem, přijal v jistém smyslu za své autorovo vidění světa a života a ve svém existenciálním rozhodování se nechal vést klíčem obsaženým v příběhu. Závěrečná kapitola stručně naznačuje, čím může tento starozákonní příběh oslovit současného čtenáře a vlít mu neochvějnou důvěru ve stále aktivní, životodárnou moc Boží.
Autor sdělení: MUDr.Zdenka Ulčová-Gallová, DrSc.
Předmět sdělení: imunologie reprodukce
Zdroj: Diagnóza neplodnost. Útok protilátek. Praha, 1999, s.1-120, ISBN 80-7229-020-7
V České republice existuje v současné době 20-25% párů s poruchou plodnosti, přičemž z poloviny se na sterilitě podílí žena, ze čtyřiceti procent muž a z deseti procent oba současně. Podle hrubých odhadů Světové zdravotnické organizace se uvádí, že problémy s plodností se objevují nově asi u 2 miliónů párů ročně. O neplodnosti hovoříme tehdy, nedojde-li k otěhotnění do 24 měsíců cílené pohlavní aktivity. Dnes, z důvodů především ekonomických, pracovních a bytových, se věk páru, který chce mít dítě, prodlužuje. Za poruchu plodnosti pak považujeme období za 12 měsíců intenzivního snažení o reprodukci. Příčinou neplodnosti u muže bývá nejčastěji porucha vytváření spermií (hormonální, genetická, imunologická), u ženy se nejčastěji objevují poruchy ve vaječnících (40%), pak v oblasti vejcovodů (srůsty, nedostatečná peristaltika apod.- 20%), imunologická příčina (11%), psychogenní (6%). Ostatní tvoří nepravidelnosti pochvy, děložního hrdla, neznámé a další příčiny. V praxi se většinou setkáváme s kombinacemi různých příčin neplodnosti. Diagnóza neplodnost je sledována nejmodernějšími metodami v oboru gynekologie, andrologie, sexuologie, imunologie, urologie, genetiky, psychologie; prohlubování našich vědomostí směřuje až do oblasti molekulární genetiky. Téměř dvacetiletá soustředěná pozornost na imunologii reprodukce odhalila imunologickou příčinu neplodnosti v podobě protilátek proti spermiím, protilátek proti vajíčku (především zoně pellucidě) a celé řadě různých protilátek proti buněčným fosfolipidům. Imunologie reprodukce se tak stala nedílnou součástí poraden pro neplodná manželství a center pro oplodňování ve zkumavce (IVF) v celé naší republice.
Autor sdělení: doc. RNDr. J. Hanousek, CSc.
Předmět sdělení: problematika modelování bankovních selhání v nestandardních podmínkách
Zdroj: J. Hanousek, Detecting Bank Failures in Transition Economies: A First Assessment of the Czech Case. Under revision, Journal of Emp. Fin.
Ačkoliv existuje mnoho prací, které se zabývají modelováním a předpověďmi bankovních selhání v rozvinutých zemích, při přímém použití těchto modelů pro přechodové ekonomiky se vyskytuje několik problémů:
Autoři sdělení: doc. Jiří Kabele, Irena Reifová, Ph.D.
Předmět sdělení: problematika sociálního konstruování; problém prezentace reality v masových médiích.
Zdroj: Jiří Kabele, Přerody. Principy sociálního konstruování, Karolinum 1998; I.Reifová, Ph.D., Média - Ztracený ráj? (disertační práce, 1998)
Co bylo a je příčinou společenských kvalitativních změn a zvratů a kde se naopak společenské proměny dějí jen na povrchu a scénu opanovává setrvačnost? Jakými způsoby dochází k zásadním změnám sociální skutečnosti, jak se propadá do krizí a znovu se z nich dostává ? Konstruktivistické teorie odpovídají tak, že veškerá skutečnost je lidmi sociálně konstruovaná. Nemůže být jinak skutečností než tak, že jí lidé nějak rozumějí a podle toho i jednají. Fakt, že žitá skutečnost je sociálně konstruovaná, neznamená, že lidé, jako její konstruktéři, ji mají plně ve své moci. Skutečnost se děje a vedle dobře předvídatelných jevů ji tvoří také jedinečné události či proměny, které nemají určitou pravděpodobnost. Účastníci sociálního dění se proto musejí s popsanou neurčitostí dění stále vypořádávat. Aby se orientovali v běhu změn, zpodobují je pomocí příběhů (narativizace) a změnám se snaží připisovat pravidelnost, odvoditelnou z poznaných pravidel hry (institucionalizace). Chápeme-li řád jako zdolávání neurčitosti sociálního dění jednajícími osobami, pak mimořádno můžeme pojímat a zkoumat jako okolnostmi vynucené, zvláštní, avšak nikoli úplně odlišné zdolávání výrazně neurčitějšího sociálního dění. V krajním případě je úsilím zúčastněných osob ustavován přerodem namísto starého řádu řád nový. Na základě této poměrně jednoduché úvahy vznikl složitý teoretický systém, který umožňuje netradiční interpretace naší poválečné skutečnosti: pádu demokracie, nástupu socialismu, jeho rozkladu i současné obnovy kapitalismu.
Zdravý rozum i jeho dnešní potomek "veřejné mínění" obvykle považují za konečnou stanici úvah o gnozeologii masových médií představu, že jsou povolána "odrážet realitu". Tam, kde zdravý rozum končí, nacházejí svou platformu teorie a vědecká reflexe. Platí to i pro teorie reprezentace reality v masových médiích. Mezi autory těchto teorií panuje intelektuální ruch. Úsilí diskutéry roztřídit a nalézt základní typologii teorií reprezentace reality v masových médiích se nabízí jako další předmět zájmu mediálních studií. Jedním z obecně přítomných znaků, který umožňuje uspořádat neuspořádanou množinu teorií mediální reprezentace reality, je názor, v jakém pořadí vstupují masová média do sdíleného světa reality a její obrazu. Podle tohoto kritéria se potom rozlišují teorie kritické, jejichž protagonisté mají za to, že skutečnost masová média předchází, a že média jsou analogicky schopna ji zachycovat. Pointou sdělení kritických teorií (např. mediálně zainteresovaných autorů frankfurtské školy) je, že média své predispozice neuplatňují a že v nich dochází k destrukci reality. Masová média jsou labyrintem, kde se ztrácí rozdíl mezi pravým a falešným, mezi iluzí a realitou. Proti těmto teoriím stojí skupina teorií konstruktivistických, které nepředpokládají, že skutečnost mediálním interpretacím předchází, ale naopak je jejich produktem či konstruktem. Teoretickým názorům na gnozeologické působení médií lze tedy rozumět také podle toho, zda je daná teorie založena na premise destrukce či konstrukce reality v médiích - neboli zda jsou masová média jakýmsi "jedlíkem" skutečnosti, který se a priori existující realitou "živí" nebo "kuchařem", který ji podle určitých receptur teprve připravuje.
Autoři sdělení: RNDr. P. Doležal, CSc. (katedra
farmaceutické technologie), PharmDr. Alexandr Hrabálek, CSc. (katedra anorganické a organické chemie)
Předmět sdělení: syntéza a testování nových akcelerantů transdermální penetrace
Zdroj: GA ČR 203/97/0925; GA UK 24/1999/B CH/FAF; WO 98/45233
Studiu akcelerantů transdermální penetrace, této poměrně nové skupiny farmaceutických pomocných látek, je na fakultě věnována pozornost od začátku 90. let. Tehdy byla (autory tohoto sdělení) poprvé vyslovena hypotéza o transdermálně akceleračním působení esterů omega-aminokyselin, která byla později potvrzena.
Co jsou akceleranty transdermální penetrace a proč jsou v posledních dvaceti letech tak intenzivně zkoumány? Otevírají především novou možnost aplikace léčiv, aplikaci příjemnější z hlediska pacienta a příznivější z hlediska osudu léčiva v organismu. Způsobů jak vpravit léčivo do organismu známe již dost. Existují přece dobře propracované způsoby podání perorální, intravenózní, nitrosvalovou či inhalační cestou, proč tedy utrácet prostředky za další? Všechny cesty podání léčiv mají však vždy své nevýhody. Transdermální podání léčiv některé z těchto nevýhod odstraňuje nebo alespoň zmenšuje. Vpravení léčiva do organismu relativně malou plochou neporušené kůže je výhodné tím, že se látka po vstřebání vyhne své prvotní metabolizaci v játrech, a proto je možné ji přivádět v menším množství (například na rozdíl od perorálních tablet). Navíc umožňuje udržovat stabilnější hladiny léčiva v tělních tekutinách, v případě nežádoucích účinků léčiva (např. alergických reakcí) bývá velmi snadné jeho další přívod okamžitě přerušit. Na našem pracovišti jsme od začátku 90. let připravili přes tři sta látek s předpokládaným akceleračním účinkem. Okolo stovky jich bylo modelově testováno na urychlení transdermálního průniku theofylinu. Testování provádíme in vitro na excidované lidské kůži. V této souvislosti si vážíme velmi dobré spolupráce s Tkáňovou ústřednou Fakultní nemocnice v Hradci Králové, zejména s MUDr. P. Měřičkou. Strukturní předlohou se nám stal Azone(r), akcelerant patentovaný v USA v roce 1976. Jedná se o N-dodecyl-e-kaprolaktam, tedy látku s poměrně rigidní strukturou. Naše hypotéza, že látky se strukturou flexibilnější, založenou na esterech omega-aminokyselin (Azone(r) je vlastně také jejich derivátem), by mohly jako akceleranty fungovat rovněž, se potvrdila. Navíc u zvolené struktury bylo možné očekávat biotransformaci, při které by vznikly dvě netoxické, známé sloučeniny. Tak přišly na svět akceleranty na bázi esterů e-aminokapronové kyseliny, z nichž některé se vyznačovaly mimořádnou aktivitou. Cílenou obměnou prvních struktur vznikly akceleranty na bázi solí karbamových kyselin (patentové přihlášky PV 1027-97). Jejich problematika se stala předmětem našeho exponátu, který se úspěšně prezentoval na 46. světové přehlídce patentů a vynálezů Brussels EUREKA '97, kde byl oceněn zlatou medailí. V roce 1998 byly akceleranty tohoto typu ochráněny mezinárodní patentovou přihláškou WO 98/45233. V současné době hledáme ekonomicky silný subjekt, umožňující tento původní nápad dovést ke skutečnému uplatnění v podobě konkrétních léčivých přípravků. Transdermální podání léčiv se postupně stává jednou z běžných možností terapie. Akceleranty transdermální penetrace toto podání umožňují i u léčiv, která za normálních podmínek kůží nepronikají a není je tudíž možné tímto způsobem pro systémovou terapii využít. Proto se v současné době mohou vyvíjet a vyrábět tzv. transdermální terapeutické systémy, složité lékové formy, které dokáží rychlost a mohutnost průniku léčiva přes kůži usměrnit.
Autoři sdělení: RNDr. Barbora Dvořánková, MUDr. Ludomír Brož
Předmět sdělení: nový způsob kultivace lidských epidermálních buněk a jejich využití v klinické praxi
Zdroj: Journal of Materials Science: Materials in Medicine 8 (1997) 587-590, Biomaterials 19 (1998) 141-146 Granty: IGA MZ 4399, GAUK 124/97
Díky pokroku v různých odvětvích medicíny se stále zvyšuje naděje na přežití i u pacientů s rozsáhlým popáleninovým traumatem. Omezené množství odběrových ploch u těchto pacientů však brání časnému trvalému krytí ranných ploch, a tím i účinnému postupu léčby. Jsou proto vyvíjeny různé expanzní metodiky, které mají za cíl zvětšit co nejvíce plochu pokrytou odebranou kůží. Nejmodernější metodou je kultivace epidermálních buněk keratinocytů. K přípravě epidermálních štěpů o ploše řádově tisíců centimetrů čtverečných potřebujeme kožní štěp pacienta velikosti poštovní známky. Tento štěp je enzymaticky (působením trypsinu) rozvolněn na dermis a epidermis, ze které je získána suspenze keratinocytů. Keratinocyty jsou kultivovány společně s podpůrnými buňkami, myšími fibroblasty, u kterých je zastavena schopnost dělení. Za tři týdny takto získáme i několik tisíc cm2 souvislého porostu keratinocytů. V konečné fázi je tento porost enzymaticky odvolněn jako štěp ode dna kultivační nádoby, a uchycený na textilním nosiči je aplikován na rannou plochu pacienta. Laboratoř buněčných kultivací byla na Klinice popáleninové medicíny založena již v roce 1990. Kromě rutinní přípravy epidermálních štěpů pro léčbu rozsáhle popálených se zde postupně rozvíjela i činnost výzkumná, která v dnešní době tvoří podstatnou část laboratorních výstupů. Několikaleté praktické zkušenosti nás přesvědčily, že přenos kultivovaných keratinocytů na textilním nosiči je příliš složitý a neposkytuje vyhovující klinické výsledky. Ve spolupráci s doc. Smetanou z 1. lékařské fakulty UK a pracovníky Ústavu makromolekulární chemie AV ČR pod vedením Ing. Vacíka jsme vyvinuli novou metodiku kultivace a přenosu keratinocytů na polymerním nosiči. Kultivace buněk přímo na nosiči má řadu předností:
V letošním roce již počtvrté (poprvé v roce 1995) připravil Odbor vědy RUK aktualizovaný souhrn nejdůležitějších vědeckých aktivit fakult a součástí Univerzity Karlovy. Brožura slouží jako informační materiál o činnosti pracovníků UK v oblasti vědy a výzkumu doma i v zahraničí (paralelně je od loňského roku vydávána anglická verze). Publikace Věda na Univerzitě Karlově v roce 1998, jejíž součástí je CD ROM se seznamem vybrané literatury, vychází v Nakladatelství Karolinum s předmluvou prof. P. Klenera, prorektora UK pro vědu a výzkum.
