jak je zřejmé, léto (leckdy podivné) a prázdniny, příliš krátké, jsou neodvratně za námi a my již nyní jen sčítáme množství splněných a nesplněných pracovních předsevzetí, se kterými jsme opouštěli na konci letního semestru své pracovny. Začíná nový akademický rok 1998 - 1999, ve kterém dokončíme oslavy univerzitního jubilea a zamyslíme se nad jejich průběhem, nad výsledky jubilea, jeho klady a zápory. Avšak jubileum již zřejmě nebude, tak jako v uplynulém školním roce, hlavní náplní života akademické obce. V nejbližších měsících zimního semestru je před námi cosi mnohem závažnějšího a naléhavějšího. Nový vysokoškolský zákon č. 111/1998 Sb., který nabude ve svém celku účinosti od prvého ledna r. 1999, přináší základní proměnu univerzit, které ze státních institucí činí veřejnými korporacemi a dává školám nové a závažné pravomoce. Zákon nám ukládá proměnit vnitřní právní vztahy univerzity, její statutární předpisy, a ve svém důsledku přináší zejména potřebu změnit chování členů akademické obce i vedení fakult a celé univerzity, naplnit je novou odpovědností a větší samostatností. Bez přehánění můžeme říci, že od r. 1990 jsme se tak dočkali další revoluční přeměny vysokého školství. Jestliže v r. 1990 jsme díky tehdejšímu vysokoškolskému zákonu mohli zahájit demokratizaci vysokých škol a budovat je jako autonomní a samosprávné instituce, pak nyní jde o jejich modernizaci, o jejich přiblížení současnému světovému standardu. Proto více než doposud budeme musit uvažovat v dimenzích nejen kateder ústavů a fakult, ale především celé univerzity. Nejen učitelé budou jejími zaměstnanci, ale i studenti budou přijímáni na univerzitu, která je bude vést ve společné matrice. Univerzita se stane po dlouhých letech opět vlastníkem veškerého svého majetku movitého i nemovitého, bude se musit naučit chovat nejen jako správce, byť pečlivý, ale především jako vlastník a to vlastník miliardového jmění. Avšak to není ani zdaleka to hlavní, co zákon univerzitě nabízí. Budeme vystaveni nové akreditaci našich studijních programů, akreditaci oborů habilitačních, každoročně musíme podávat zprávu o své činosti, která již opravdu bude muset být souhrnem zpráv o výsledcích fakult a ústavů. A co víc - univerzita bude nucena každoročně obhajovat zprávou a údaji o svých výkonech pedagogických a vědeckých svůj nárok na dotace ze státního rozpočtu. Je to málo či naopak příliš mnoho?
Myslím, že je zřejmé, že se nám nabízí mimořádná příležitost orientovat univerzitu novým směrem: ke zvýšení náročnosti, ke zvýšení výkonů vědeckých a pedagogických, k tomu, aby se nejen v některých oborech, ale ve svém celku vyrovnala s předními světovými univerzitami. Budeme mít na to dostatek prostředků? Budeme moci zvýšit platy učitelům a zaměstnancům? Budeme moci investovat do modernizace našich laboratoří? Nezůstane to, o čem mluvíme, jen na půli cesty pro naši ekonomickou nedostatečnost?
Ano, takové a mnohé jiné otázky si musíme klást, a to nejen sami sobě, ale i parlamentu a vládě. Avšak není pochyb o tom, že nemůžeme čekat na "lepší časy", neboť je jisté, že naše příští možnosti ekonomické jsou přímo odvislé od naší úrovně, od našich výkonů.
Proto jsme se - členové vedení univerzity a předsednictva Akademického senátu univerzity - rozhodli využít prázdnin k usilovné přípravě prvých náčrtů nových vnitrouniverzitních předpisů (od statutu, studijních, stipendijních řádů až po pracovní a platové řády a ekonomická pravidla, jednací řád vědecké rady). Jsou již hotovy a budou v krátké době posouzeny na společném zasedání obou orgánů, aby mohly být diskutovány děkany, vědeckou radou a Akademickým senátem UK a samozřejmě i širokou akademickou obcí.
Času mnoho nezbývá, 1. leden 1999 se neúprosně blíží a s ním i odpověď na otázku, kterou jsme formulovali a zdůrazňovali v průběhu našich oslav - zda totiž opravdu dovedeme proměnit naši univerzitu ve skutečně moderní vysokou školu, která bude odpovídat výzvám příštího tisíciletí a nárokům, které nás čekají v Evropské unii.
A to je úkol, který, jak se domnívám, je možno splnit jen za opravdové spolupráce všech členů akademické obce, všech studentů a zaměstnanců univerzity. Protože v ni věříme, jsme si jisti, že budeme úspěšní. K tomu nás ostatně zavazuje místo a poslání univerzity ve struktuře českých vysokých škol.
Jsme tu pro vás, ale...
Časopis Forum vyjde v tomto akademickém roce vždy v rozsahu 16 stran, to jest - odevzdáváme do tiskárny na disketě pokaždé 35 rukopisných stran, a to v nekompromisním předepsaném širším řádkování (2). Tento fakt vám redakce opakovaně sděluje a moc Vás prosíme - buďte ve svém zpravodajství maximálně struční zpráv (nejen na papíře, ale i na disketě, kterou vracíme). Ve chvíli, kdy se nám konečně zdá, že na nás jednotlivé fakulty reagují, jako na skutečné informační univerzitní médium, musíme krátit vaše zpravodajství, protože uvedený počet stran je prostě konečný... Dohodneme se o tomto postupu: v běžném akademickém roce i o prázdninách je vhodné se předem domluvit s redakcí na rozsahu příspěvku (je rozdíl mezi krátkou zprávou a polemikou), i na možném fotografickém dovybavení - sponzorovaný fotoaparát je v redakci pouze jediný a oko ekonoma nám vyrobené snímky pečlivě sčítá! A při uzávěrce prvního čísla po prázdninách musíme pochopitelně přinést sled zpráv o činnosti fakult, které se nashromáždily za tři letní měsíce...
Prosíme vás tedy, abyste miniredakční kolektiv nekamenovali za neotištění plného znění zprávy - mnohdy to skutečně není možné. Vaši zprávu (příspěvek, polemiku, názor) - pokud ji zašlete brzy - otiskneme nejprve na internetové stránce Univerzity Karlovy a pak, zkrácenou, v nejbližším čísle časopisu Forum.
Samozřejmě, že zvětšení objemu časopisu v současné době nepadá v úvahu, zeštíhlení je součástí nynější ekonomické situace celé UK. Přijměte, prosím, současný stav jako daný a virtuální podobu vlastních příspěvků berte jako skvělé východisko.
Z časových důvodů není mnohdy možné, aby se někdo z našeho redakčního kolektivu zúčastnil celé akce (konference, sympozia, tiskové konference) po boku s fotografem. Nepovažujte to ale za nezájem a věřte, že stále platí, že jsme tu pro vás.