Na podzim vľdycky rozkvétá nádvoří Karolina nově imatrikulovanými studenty. Ti tak definitivně vstupují do stavu studentského. Den po imatrikulaci bleskurychle vymění své sváteční oblečení za svetr a nepostradatelný batůľek a zmizí ve fakultních posluchárnách. Pokaľdé, kdyľ obrátím kalendář na měsíc listopad, zastavím se u poznámky s datem 17. 11. - Den boje studentů za svobodu a demokracii. To uľ máme osmé výročí... Během necelé desítky akademických sezón nastoupila na univerzitní fakulty zcela jiná generace. Zásadně odliąná od té, která se na prvních změnách po listopadu podílela. Současní posluchači se uľ tolik nezajímají o politiku - aľ na výjimky jedinců dychtících po kariéře politiků či diplomatů - jde jim daleko víc o kvalitu vzdělání i uplatnění a z něho plynoucího pozdějąího uplatnění... Studenti plní lépe či hůře své povinnosti, avąak jen zřídkakdy vyuľívají svých práv. Spolková činnost se - aľ na čestné výjimky - na fakultách neprovozuje, jako by na vąem kolektivistickém, angaľovaném, ulpělo něco z let minulých. Já i mí kolegové jsme se na začátku sedmdesátých let na Filozofické fakultě programově vyhýbali dveřím s označením dvěma hadovitými kličkami a znáčkem: SSM. Byla to naąe reakce, kdy neangaľovanost znamenala revoltu. Dnes by vąak spolek (nechce se mi napsat to slovíčka organizace) znamenal pro skupinu studentů moc. A i skutečnou moc. Kromě jiného moľnost hovořit do správy fakulty, vloľit se do stále diskutované otázky student a pedagog. Studentské spolky existují a fungují velmi úspěąně na vąech srovnatelných vysokých ąkolách ve vyspělé Evropě a v zámoří, jejich struktura se ovąem nedá na naąe teritorium direktivně naroubovat. Ale promiňte, skoro bych zapomněla... Studentská angaľovanost u nás radikálně vzrůstá při krizích. Posledním důkazem se staly dny a týdny po povodních na Moravě. Ty chvíle spojeného řetězu pomocných rukou ovąem uľ dnes uplývají ve vąedních týdnech nového semestru. Kaľdý uľ pěkně kráčí jen za sebe...